ProtimluvFest 2026

je česká překladatelka a redaktorka. Přeložila mj. knihy autorů jako Philip Pullman, William Trevor, Salman Rushdie, Margaret Atwoodová, Peter Carey a další. Od roku 2021 spolupracuje s bosenským básníkem Adinem Ljucou na překladech děl nejen jeho, ale i dalších bosenských básníků. V roce 2023 společně publikovali výbor básní bosenského básníka Igora Klikovače nazvaný Váha a hieroglyfy.

pracoval jako knihovník ve Slovanské knihovně a vedoucí historického fondu v Národní technické knihovně v Praze. Publikoval básnické sbírky Hidžra (1996, 1998 a 2018) a Stalaktit (2015), ale i sbírky povídek. Z češtiny přeložil rozsáhlý výběr z tvorby Ivana Wernische, výbor z básnického díla Petra Hrušky nebo sbírky povídek Jana Balabána Možná že odcházíme a Jsme tady. Spolu s básníkem Miloradem Pejićem je jeden ze spoluzakladatelů nakladatelství Samizdat.

(*1983) je rumunský básník, překladatel, esejista a vydavatel. Dosud uveřejnil devět básnických sbírek a výborů. Jeho knihy byly přeloženy do několika jazyků, včetně srbštiny, turečtiny, bulharštiny nebo řečtiny. V letech 2019–2023 vykonával funkci viceprezidenta rumunského PENklubu. Uspořádal a vydal několik básnických antologií, např. Ostnatý drát. Když střelba utichne mezi ruinami. Básníci válečné generace (2018). V letošním roce mu vychází v češtině rozsáhlý výbor v překladu Libuše Valentové pod názvem Někde v krajním bodě.

absolovovala v roce 1968 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor francouzština-rumunština, dále na téže fakultě do roku 1972 studovala italštinu. V letech 1980–2019 přednášela v Ústavu románských studí a na Katedře jihoslovanských a balkanistických studií FFUK dějiny rumunské literatury, historii a kulturu Rumunska a úvod do literární teorie. Autorsky se podílela na Slovníku spisovatelů – Rumunsko (Odeon 1984), je hlavní autorkou Slovníku rumunských spisovatelů (Libri 2001). Uveřejňuje studie týkající se moderní rumunské literatury, lidové slovesnosti a recepce rumunského písemnictví u nás. V Rumunsku publikuje v odborném tisku a je českou korespondentkou bukurešťského týdeníku România literară. Od roku 1991 působí jako jednatelka Česko-rumunské společnosti se sídlem v Praze. V letech 2005–2016 uspořádala ve spolupráci s Rumunským kulturním institutem pět mezinárodních rumunistických kolokvií. V českých časopisech a antologiích publikuje zejména překlady ze současné rumunské poezie.

patří mezi nejpřekládanější české prozaiky/čky, je držitelkou mnoha prestižních literárních cen (Magnesia Litera, Kniha Roku LN, Cena Jiřího Ortena, Cena Josefa Škvoreckého). Je autorkou nejen románů, mj. Paměť mojí babičce (2002, Macocha (2014), Stručné dějiny Hnutí (2018), Nejvyšší karta (2023), ale také divadelních her a scénářů. Mezi lety 2013–2017 provozovala v Praze Vršovicích bar Zenit, kde pořádala výstavy, koncerty a čtení. V současnosti pracuje na částečný úvazek jako zdravotní sestra na jednotce intenzivní péče. Víc na www.petrahulova.cz.

je jedním z předních českých hudebníků věnujících se hudební improvizaci a pravidelně v této oblasti spolupracující se zahraničními umělci jako interpret, vedoucí workshopů nebo organizátor koncertů. Jeho diskografie čítá na čtyřicet titulů vydaných na prestižních značkách jako Another Timbre, Mikroton, Corvo aj. Vystupoval na festivalech v Austrálii, Rakousku, Francii, Španělsku, Chorvatsku, Německu, Jižní Koreji, Rusku a mnoha dalších. Z domácích festivalů můžeme zmínit Ostravské dny, Alternativa, Vs.Interpretation, Expozice nové hudby aj. Je zakladatelem několika mezinárodních těles v kterých vystupuje s nejvýraznějšími postavami světové scény volné improvizace jakými jsou např. Thomas Lehn, Franz Hautzinger, Xavier Charles, Axel Dörner, Birgit Ulher a další.Víc na www.vrrrba.cz.

je bosenský básník, prozaik a překladatel, pracoval také jako knihovník Slovanské knihovny a vedoucí historického fondu Národní technické knihovny v Praze. Publikoval básnické sbírky Hidžra (2000) a Stalaktit (2019) a také sbírku povídek Jeden bílý den (2017) ad. Z češtiny přeložil nejrozsáhlejší výběr z tvorby Ivana Wernische nebo sbírky povídek Jana Balabána. Dále přeložil několik desítek odborných prací z kulturních dějin česko-jihoslovanských vztahů. Zároveň je jedním ze zakladatelů nakladatelství Samizdat.

je básnířka a prozaička, členka Asociace spisovatelů a současně také ředitelka Knihovny města Ostravy. V roce 2016 byla nominována na cenu Magnesia Litera za svou sbírku Žvýkání jader (2014), o pár let později pak vydala v řadě pátou sbírku Sen o třetí plíci (2018), za kterou dostala Moravskoslezskou cenu Jantar za literaturu. Autorčina tvorba se vyznačuje symbolismem a existenciálním vyzněním. Spolu s manželem napsali knížku pro děti Na mamuta (2016). Básnické texty Ireny Šťastné byly přeloženy do čtyř jazyků.

je básník, literární historik a redaktor. Vystudoval bohemistiku na FF OU. V roce 2003 vydal první básnickou sbírku Až dopiju zaplatím, dále pak Adresy (2010), Jak prázdné kolo, po ráfku (2014) a Imrvére (2017) ad. Na jeho literární tvorbu má silný vliv dílo Bohumila Hrabala a také poezie Jana Skácela. V ostravském Absintovém Klubu Les vedl literární pořad Na posedu. S Vítem Slívou připravil ročenku Nejlepší české básně 2016.

je nakladatel, hudebník, básník i publicista. Po studiích na Filozofické fakultě Ostravské univerzity a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy působil jako novinář, v roce 2001–2002 byl redaktor volné rozhlasové tvorby Českeho rozhlasu Ostrava. Od roku 2002 až dosud je šéfredaktor revue Protimluv. Od počátku je rovněž dramaturg festivalu ProtimluvFest a řady dalších literárních večerů nejen v Ostravě, ale i v Praze, Olomouci nebo Brně. Texty publikoval v Protimluvu, Souvislostech, Textech a Tvaru.

vystudovala Českou literaturu na Slezské univerzitě v Opavě, publikovala například v časopisech Artikl, Protimluv, Host nebo Weles, její básně se objevily mj. také na webu Nedělní chvilka poezie. Knižně debutovala básnickou sbírkou Sochy z peřin (2021). Od roku 2013 organizuje ostravské Literární přeháňky. V současnosti se věnuje copywritingu a online marketingu, dále doučuje také český jazyk a literaturu.

je básnířka, překladatelka, prozaička a výtvarnice. Působila jako redaktorka časopisu Pobocza, spolu s manželem Peterem Kuharem organizuje literární festival „Stranou – evropští básníci naživo“ v Berouně, kde také žije. Vydala sbírky Pozdrav ze Sudet (2010), Její bolest (2012), Hořem (2014) a řadu překladových knih polské i slovinské literatury.

knižně debutoval sbírkouTy záležitosti (Te sprawy, 1995). Jeho zatím poslední sbírka se jmenuje Inverze (Inversje, 2016). Je spoluautor scénáře filmu Wojaczek (1997) a redaktor knížky Zbytek krve – neznámé básně (Reszta krwi – wiersze nieznane), obsahující nepublikované verše Rafała Wojaczka, na jehož českém výboru Který nebyl (2012) se podílel jako autor doslovu. Jeho básně byly přeloženy do angličtiny, němčiny, slovenštiny, francouzštiny, slovinštiny a češtiny. Žije a pracuje v Mikołowě.

je básník, překladatel, novinář a recenzent původem z Valašského Meziříčí. Po absolvování místního gymnázia se na nějakou dobu přesunul do Prahy, následně se vrátil a vystudoval Slezskou univerzitu v Opavě a nyní opět žije v Praze. Své básně publikoval v řadě periodik jako jsou Protimluv, Tvar, Host nebo Čmelák a svět. Nakladatelství Protimluv mu vydalo tři básnické sbírky: Ruční práce (2008), Příběhy písmen (2010) a Noc je na prodej vychází (2016).

píše básně a povídky. Webový magazín Čmelák a svět publikoval jeho básně i koláže, autor dále přispěl do časopisů Protimluv, Texty, H_aluze, Artikl, A2 a do literárního leporela Bagr. Vlastním nákladem vydal sbírku Neděle a jiné myšlenky (2014), v knize Řezbáři stínů: almanach české poezie (Vladimír Stibor, 2016) je zastoupen výběrem ze své tvorby a v nakladatelství Protimluv mu vyšla sbírka Černý vesmírný popel (2019). Autor se věnuje také fotografii.

je ostravskou autorkou publikující své texty mj. v časopisech Host a Protimluv a na několika internetových blozích. Jak její prvotina Ze života zvracím vzduch (2012), tak její druhá básnická sbírka Bezejmenný tok (2024) vyšly v nakladatelství Protimluv. Ve formátu pdf vydala také prózu Náhradní program (2022).

je pedagog, literární historik a literární kritik. Autor monografie mapující poezii Egona Bondyho Poezie jako mýtus, svědectví a hra (2007). Podílel se na dvoudílné publikaci Desátá léta v podobách kritiky 1 (2013 a 2015). Svou tvorbou je zastoupen v antologiích V srdci Černého pavouka (ed. Milan Kozelka, 2000) a Briketa (ed. Ivan Motýl, 2013). Občasně publikuje v časopisech Host, Protimluv a Tvar. Člen redakce revue Protimluv (zástupce šéfredaktora).

je básník a výtvarník žijící v Brně. Na konci devadesátých let byl členem redakční rady časopisu Psí víno, v letech 2005–2011 redaktorem literárního revue Weles a v letech 2011–2014 pak jeho šéfredaktorem. Knižně debutoval básnickou sbírkou Drkotání větví (1998), pokračoval nejen knihou Vrstevnice (2010) a v nakladatelství Protimluv mu vyšla sbírka Zimní srst (2021). V letech 2008 a 2012 byl nominován na Drážďanskou cenu lyriky. Z výtvarného hlediska se věnuje převážně grafice, a to linorytu.

je básník, spisovatel a literární historik. Vydal řadu knih, například Auta vjíždějí do lodí (2007), Darmata (2012) či Nikde není řečeno (2019), dále prozaický soubor sloupků a podpovídek V závalu (2020), básnickou sbírku-skladbu Spatřil jsem svou tvář (2022), za kterou dostal Magnesii Literu za poezii, nebo letos vydanou sbírku nazvanou Minout se přesně. Je mimo jiné také autorem knižních monografií o básnících Karlu Šiktancovi a Ivanu Wernischovi. V roce 2013 obdržel Státní cenu za literaturu za sbírku Darmata.

je básník a občasný publicista, povoláním právník. Narodil se ve Zlíně a studoval v Praze, život ale spojil s Ostravou, ke které se patrioticky staví také ve své sbírce S pamětí v zádech (2013). Panoramatem industriálního města a jeho zdevastované krajiny se inspiruje také jeho druhá sbírka Prostory za prahem (2024). Autor se dále podílel na činnosti ostravské pobočky Společnosti Karla Teiga a v letech 1995–2005 Skupiny 1742.

pochází z Frýdku-Místku a nyní žije v Ostravě, kde vystudoval doktorský program Teorie a dějiny české literatury a současně zde pracuje na pozici odborného asistenta. V letech 2012–2014 působil jako redaktor revue Weles, své básně a kritiky pak publikoval nejen zde, ale i v řadě dalších časopisů. Zároveň jsou jeho básně zastoupeny také v několika antologiích jako Briketa (2013) nebo v ekumenickém sborníku Hledání (2014) ad. Nakladatelství Protimluv vydalo jeho prvotinu Náhlý vítr, který je ti svědkem (2014).

žila do svých osmnácti let v Olomouci. Původně studovala filosofii a fyziku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, nakonec absolvovala v oboru klasické filologie. Od roku 1992 pracuje v Ústavu řeckých a latinských studií FF UK, v současnosti přednáší starou řeckou literaturu, náboženství a filosofii. Je autorkou dvanácti básnických sbírek, dosud poslední se jmenuje Jiný život. Wittgenstein (2023). Píše také povídky, romány a knihy pro děti. Za knižní rozhovor s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou (Praha 2011) obdržela Cenu Nadace českého literárního fondu; jako dosud první česky píšící autorce jí byla roku 2024 udělena Cena Karla Čapka českého PEN klubu. Její verše byly přeloženy do řady jazyků a zhudebnila je Monika Načeva. Na festivalu uvede svou novou knihu V těle je tma! vydanou na podzim v Protimluvu.

je básnířka, prozaička a novinářka. V 80. letech debutovala v samizdatových časopisech Pako a Vokno. Svou tvorbu dále publikovala v mnoha dalších časopisech jako Host a Tvar, kde byla v letech 2009–2022 byla redaktorkou. Knižně debutovala ve sborníku Zelené peří (1987), její vlastní prvotinou pak byla sbírka Říkají mi poezie (1987), jejím prvním prozaickým dílem byl román Dáma a švihadlo (2004). Od té doby vydala ještě několik básnických sbírek, próz i divadelní hru Neříkej to mámě (2011). V letošním roce autorce v nakladatelství Protimluv vyšla třídílná skladba Za každým světlem stín (2026).